Jubilejní stovka v lize? Cesta byla dlouhá, ale vážím si toho, hlásí Štěpán Harazim

Štěpáne, sto ligových zápasů – na tuhle metu jsi dosáhl. Jak si toho ceníš?

Podle mých informací to byla ta drobná minutka s Libercem, kdy jsem nastoupil do hry. Tam naskočila ta stovka. V poslední době to byl můj velký osobní cíl. Když se na to zpětně podívám, cesta to byla opravdu dlouhá, ale o to víc si té mety vážím a jsem za to moc rád.

Když se zeptám, kde Ti bylo nejlíp, tak asi musíš objektivně říct v Hradci, protože jsi tam byl hodně  dlouho, že? A to je nezapomenutelné.

Přesně tak, tam to období bylo nejdelší a z mého pohledu zatím jednoznačně nejlepší. Když to vezmu od osobního života přes profesní stránku až po kamarády a skvělé spoluhráče, bylo to tam parádní.

Takže ses tam rád nedávno vrátil? Když jsi tam dal gól za Artis a nic neslavil, tak to bylo asi dost symbolické?

Bylo to velmi symbolické a krásné. Rád jsem se tam vrátil a určitě se tam zase rád budu vracet. V tu chvíli mě přepadly smíšené pocity – gól mě samozřejmě potěšil, ale dokázal jsem se vcítit i do hradeckých kluků. Ne že by mi to bylo úplně lito, ale měl jsem pro ně pochopení, protože vím, jaké to pro ně bylo nepříjemné. Zároveň to bylo hezké v tom, že jsem ukázal své kvality tam, kde jsem dříve působil.

V Hradci se Ti navíc střelecky dařilo. Ve dvou sezonách jsi z pozice obránce zaznamenal tři a dva góly, což je na defenzivního hráče poměrně dost. Cítil ses jako střelec?

Dá se říct, že ano. Vzhledem k té minutáži, kterou jsem tam dostával, jsem měl fakt zápasy, ve kterých mi to tam padalo, takže jsem za to rád.

Teď jsi v Brně – jak se ti tady líbí po stránce osobní a fotbalové?

Brno je krásné město, na druhou stranu je život tady v něčem jiný. Hradec byl menší a měl takovou rodinnější atmosféru. Brno je přece jen velkoměsto, takže čas raději trávíme v klidu na jeho okraji, což nám vyhovuje o něco víc. Jsem ale moc spokojený, a to hlavně proto, že i přes všechny peripetie jsme úspěšně postoupili do první ligy.

Bydlíš tedy přímo v Brně, nebo sis vybral klidnější periferii?

Vybrali jsme si bydlení na okraji Brna, abychom měli větší klid a taky dobrou dopravní dostupnost domů na sever. Hlavně tedy abychom se vyhýbali zácpám v centru.

Ty už máš tedy rozrostlou rodinu? 

Ano, mám manželku a dvě malé dcerky. Jedné jsou tři roky a teď se nám narodila další malá.

Na tvé zápasy jezdí početná rodina. Podporovali tě takto i v Hradci?

Podporují mě celou dobu. Když hrajeme venku blízko domova, třeba vloni v Opavě nebo Ostravě, dokáže dorazit i dvacet lidí z rodiny. Prostě Hujerovi (úsměv). Teď v Brně jezdí na zápasy hlavně manželka s dětmi a rodiče, což je pro mě obrovská podpora. A samozřejmě taťka. Hrozně si toho vážím, protože tím žijí a všechno prožíváme společně.

Nabídku Artisu jsi vyslyšel vloni ještě ve druhé lize. Věřil jsi tehdy tomuto projektu a návratu do první ligy, i když nakonec pak přišel nečekaně velmi rychle a hekticky?

Upřímně jsem tomu věřil. Když jsem viděl sílu tehdejšího kádru, byl jsem přesvědčený, že na postup máme, ať už přímo, nebo přes baráž. Zbrojovka si sice držela náskok od začátku, ale věřil jsem nám alespoň na baráž. Nakonec to dopadlo postupem, i když trošku jinak. Jsem rád, že jsem ten krok v podobě příchodu do Brna udělal. 

Neděsil ses v létě velkého přílivu hráčů a obrovské konkurence? Nebo tě to naopak posouvá?

Úplný strach jsem neměl, spíše jsem to tak trochu čekal. Finanční možnosti klubu k tomu po postupu směřovaly. Na jednu stranu vás konkurence posouvá dál, na druhou stranu každý hráč potřebuje i cítit důvěru a pevnou pozici, takže je to tak padesát na padesát.

Nejdřív ses nedostával do hry, pak jsi dostával minutáž, teď jsi byl v základu. Pomohl Ti k tomu i zlomový moment v Hradci?

Určitě ano. Zvládli jsme těžký zápas, ta trefa pečetila výhru. Pak přišly Teplice, kde jsem odehrál dobrou porci minut, a po vykartování Ninyho jsem teď proti Zlínu naskočil do celého zápasu.

Jak vnímáš, že si to v Artisu po příchodu devatenácti nových hráčů stále sedá, ale ten posun je znát. 

Něco takového jsem v kariéře ještě nezažil, je to obrovská porce změn. Sedá si to pomalými, postupnými krůčky. Je to dlouhá cesta, před námi je spousta překážek a máme na čem pracovat, protože k dokonalosti ještě hodně chybí.

Mrzí teď s odstupem ta remíza v zápase “o šest bodů” proti Zlínu, kde jsme byli poprvé favoritem i pro bookmakery?

Zpětně to určitě mrzí, protože jsme chtěli vyhrát a doma to prolomit. Když se ale podívám na druhý poločas a šance soupeře, remíza je asi spravedlivým výsledkem, který nás vede k pokoře.

Dohrávaný zápas 11. kola – co od Bohemians očekáváš?

Bude to velmi podobný zápas jako se Zlínem, tedy hodně soubojový. Bohemka je poctivý mančaft s pevnou defenzivou a rychlým přechodem do útoku, kde operují šikovní hráči jako Čermák. Musíme si dát obrovský pozor a prosadit naši vlastní hru.

Nacházíš se v nejlepším fotbalovém věku – je Ti šestadvacet let. Jaké máš ještě fotbalové cíle? Lákalo by Tě i zahraničí? 

Můj nejbližší cíl je jasný: stabilně hrát ligu, podávat kvalitní výkony a pomoct Artisu nahoru. Do budoucna bych si asi chtěl vyzkoušet i zahraniční angažmá, což je pro mě velká osobní meta.