Dva přestupy v jednom okně? Aspoň jsem něčím výjimečný, směje se Boháč

Dvakrát změnit klub během jediného přestupového okna, to je v českém fotbale naprosto nevídaný úkaz. Jak se vlastně seběhla Tvoje divoká letní cesta z Karviné přes Plzeň až do brněnského Artisu?

Sám si nevybavuji nikoho, komu by se přihodilo něco podobného. Aspoň jsem v něčem unikátní. (smích) Do Viktorky si mě vytáhl trenér Hyský s tím, že bych měl plnit roli záskoku za Lukáše Červa. Jenže události nabraly jiný směr. Nastupoval jsem na pravém kraji obrany, což by mi nevadilo, ale tamější systém s vysoko postaveným bekem mému stylu neseděl. Jsem spíše defenzivní typ, žádný křídelní driblér s geniální finální přihrávkou. Po odchodu trenéra Hyského mi bylo jasné, že mě čeká stěhování. Když přišla nabídka z Artisu, neváhal jsem.

Uvažoval jsi původně o hostování, nebo byl trvalý přestup jasnou volbou?

Hostování mi problesklo hlavou, ale po rozhovoru s vedením Plzně jsme dospěli k závěru, že trvalý přestup bude pro všechny nejrozumnější řešení.

Zájem projevilo více klubů. Proč zvítězil právě Artis?

Abych to uvedl na pravou míru. Třeba Zbrojovka mě přímo nekontaktovala. Ve hře byly spíše Teplice a ještě jeden klub, rozhodoval jsem se tedy hlavně geograficky. Během krátkého působení v Plzni jsem byl poprvé daleko od domova a necítil se ve své kůži. Z Brna to mám do Ostravy za rodinou hodinu a půl, zatímco z Teplic bych třeba cestoval přes pět hodin. Vím, že k životu profesionála cestování patří, ale mentálně jsem na to nebyl připravený. Pohoda v hlavě je pro výkon klíčová.

Poprvé jsi opustil Slezsko. Jak zvládáš aklimatizaci na jižní Moravě?

Zatím bez problémů. Jediným zádrhelem je, že stále nemáme s přítelkyní stálé bydlení, takže pendlujeme po apartmánech a hotelech. To si ale musím vyřešit sám. Jinak je všechno skvělé. Kabina mě vzala, s kluky i s trenérem si rozumíme.

Artis skládal tým za pochodu a Ty jsi naskočil do základní sestavy rovnou v brněnském derby. Jaké to bylo?

Hodně zvláštní. Byl jsem v týmu týden a trénoval jen s částí kádru. Derby nebylo z naší strany špatné, i když jsme z něj mohli vytěžit víc. Teď v reprezentační pauze jsme toho pořádně šlápli hned v Hradci a doufám, že začneme pravidelně bodovat.

V záloze nastupuješ po boku tvořivého Alberta Labíka. Jak vám funguje spolupráce?

Dříve jsem býval typický „pitbul“, který vybojoval míč a hned ho odevzdal tvořivějším spoluhráčům. Trenér Hyský mě ale v Karviné začal učit většímu zapojení do mezihry, abych nebyl jen na černou práci. S Albertem se známe právě z Karviné a na hřišti nám to šlape.

Pomohlo Ti po příchodu do nového prostředí, že jsi v šatně narazil právě na známé tváře z Karviné?

Obrovsky. Od Alberta jsem zjišťoval informace o klubu, kabině i o tom, zda platí slova trenéra. A musím říct, že kouč Nádvorník nelhal (úsměv). Mít v týmu někoho známého vám pomůže okamžitě zapadnout, i když po pár dnech už si člověk rozumí se všemi.

V minulosti jsi nastupoval v obraně, na stoperu i v záloze. Kde se cítíš nejlépe?

Ve středu pole, kde hraji už od dorostu v Baníku. Pozici univerzála ze mě udělal až trenér Hyský. Zaskakoval jsem tam, kde bylo potřeba, a věděl, že se na mě může spolehnout. Dokonce si myslím, že si mě kluby vybírají i díky mé flexibilitě. Být lepidlem sestavy má své výhody.

Byl pro Tebe dosavadním vrcholem kariéry moment, kdy jsi jako kapitán vloni zvedl nad hlavu pohár v dresu Karviné?

Jednoznačně. Doufám ale, že to nebyla má poslední trofej a že se mi něco podobného povede zopakovat třeba s Artisem.

Věděl jsi tehdy před finále, že navlékneš kapitánskou pásku?

V hierarchii jsem byl až čtvrtý. Ale týden před zápasem jsem se dozvěděl, že Jirka Fleišman nebude hrát. V duchu jsem se chystal na to, že musím tým poctivě vyhecovat. S páskou jsem se cítil skvěle a v zápase mi to pomohlo.

V minulosti Tě přibrzdila zranění. O co přesně šlo?

Minulou sezónu mě trápila sportovní kýla. Dlouho nikdo nemohl přijít na to, v čem je problém. Hrál jsem přes bolest, než přišla operace. Po třech měsících pauzy jsem skočil rovněž bez přípravy rovnou do zápasu proti Spartě na hrotu útoku. Fyzicky to bylo náročné, ale zvládli jsme to důstojně.

Jaký vliv měl na Tvůj letní přestup do Plzně trenér Hyský?

Zásadní. Znal jsem ho z Karviné. Byl to jeden z mála koučů, který mě chtěl naučit hrát fotbal. Do té doby jsem byl spíše bojovník v týmu, který jen nakopával míče. On mě naučil lépe se pohybovat a přinesl klid na míč.

V Plzni jsi odehrál jen poločas v prvním kole a po sérii nezdarů byl trenér odvolán. Jak jsi to prožíval?

Ten zápas mi vůbec nesedl, stejně jako celému týmu. Na trénincích byla obrovská kvalita, ale já jsem byl v křeči. S koncem trenéra Hyského se má pozice ještě zhoršila. Nový kouč Kováč mi pak na rovnou řekl, že pro můj rozvoj bude lepší odejít.

Roman Nádvorník a Martin Hyský jsou dost odlišné osobnosti. Jak vnímáš svého současného kouče?

Největší rozdíl je v lidskosti. Trenér Hyský je skvělý taktik, ale řeší výhradně fotbal. Trenér Nádvorník se zajímá i o osobní život, v kabině vtipkuje. Pro psychiku hráče je skvělé, když ví, že za trenérem může kdykoliv přijít a normálně si promluvit.

Kdybys mohl vrátit čas, udělal bys v létě něco jinak?

Rozhodně nelituji, že jsem do Plzně šel. Vyzkoušel jsem si to a dokázal si, že na takovou úroveň mám. Že to nevyšlo, to se ve fotbale stává. Nehodlám skládat zbraně. V Artisu udělám všechno pro to, abych dokázal, že fotbal umím a že na to mám.