Bude to přeci jen trošku jiný zápas. Jablonec je můj domov

Středeční duel MOL Cupu přináší do Brna zajímavou konfrontaci. SK Artis Brno v něm vyzve soupeře z Jablonce a pro asistenta trenéra Jiřího Vágnera jde o srdeční záležitost. Rodák z Turnova, který v Jablonci strávil dlouhá léta jako hráč i trenér, se utká se svým osudovým klubem.

Jiří, co se Ti vybaví, když se řekne Jablonec. Fotbal, domov, nebo obojí?

Jistě obojí. Mám tam baráček, rodinu a začínal jsem tam s fotbalem. Takže Jablonec intenzivně vnímám pořád, přestože tam teď jezdím spíše jenom přespat. Takže je to obojí – fotbal i domov.

Ty jsi vyloženě rodák z Jablonce?

Ne, já jsem v Jablonci od patnácti let, když jsem tam šel za fotbalem a do školy. A už jsem tam zůstal.

A narodil ses tedy kde? Kde je tvůj úplný původ?

Já jsem narozený v Turnově, ale jinak jsme z Českého ráje - z Turnova a blízkého okolí.

Ale Jablonec, to je téměř celý tvůj život, a tak je pro tebe tento pohárový duel jistě určitým způsobem pikantní zápas.

Znám tam spoustu kluků, s kterými jsem hrál. Je tam kustod Luboš Hušek, kluci maséři, nebo Tomáš Čížek, se kterým jsem v Jablonci začínal hrát. Stávající kádr už je sice obměněný, trenéři také. Je to takové staronové a pikantní. Já jsem teď ale v Brně a budeme chtít uspět. Jinak ale Jablonec samozřejmě bedlivě sleduju a kromě té středy a příští soboty jim vždycky fandím.

Je to celkem rarita, že se utkáte s Jabloncem dvakrát během deseti dnů…

Někdy to tak vyjde. My jsme to kdysi s Jabloncem zažili už v Olomouci, kdy byl takový dvojzápas ve středu a pak hned v sobotu. Teď je to středa a potom až ta další sobota. Je to náhoda, ale my máme výhodu, že hrajeme alespoň dvakrát doma, takže kluci z Jablonce musí jet dvakrát do Brna.

Čím to, že Jablonec už teď nějakou dobu figuruje v horních patrech tabulky a vede si znamenitě i na evropské scéně?

Mají kvalitní kádr. Oproti době, kdy jsem tam byl ještě jako asistent, se to hodně proměnilo, ale jdou cestou zkvalitňování a daří se jim to. Jsou už dýl pospolu a umějí kádr postupně skvěle doplňovat. Ukazuje se to už i v Evropě a v lize se už na špici drží jako její stabilní člen. 

Čili s činovníky, trenéry nebo hráči ještě v kontaktu jsi?

Zavoláme si, to je jasné. V realizačním týmu jsou kluci, s kterými jsem tam byl, je tam Tomáš Čížek a v Jablonci tu a tam zajdeme na kávu. Teď to musí jít na chvíli stranou, protože jsme soupeři, ale jinak zůstáváme přáteli a rádi většinou probereme celé kolo a pokecáme o fotbale.

Tobě je 43 let. Svrbí Tě občas ještě nohy, když stojíš za postranní čárou, že by sis ještě rád čutnul?

Vždycky bych si rád zahrál, teď jsem si zahrál za Líšeň (9. ligu) a bylo to moc fajn. S mladými kluky už bych se ale honit nemohl, obdivuji je, co zvládají. Já už jsem spíše na chodící fotbal (smích).

Jak vůbec vzniklo tvoje působení v Líšni? Jsou v tom i další lidé spojení s naším klubem?

Kluci správcovští se mě ptali, kdy přijdu. Taky Dáša Wallová (sekretářka) se mě pak ptala, jestli si někdy nechci jít zahrát. Máme fajn zápasové termíny, protože zabíjet volno o víkendu na úkor rodiny by byl nesmysl. Takhle ale, když jsem v pátek v Brně, odehraji to a pak mám mimo náš zápas i část víkendu čas na holky a na rodinu. Jsem rád, že mě v Líšni oslovili a že jsem si s nimi mohl zahrát.

Říkáš čas na holky… Jen aby si to někdo nevyložil jinak… Ty máš ale doma vícečlenný dívčí tým, je to tak?

Je to tak, mám manželku Lucii a dvě dcery.

A dcery jsou tedy s manželkou v Jablonci?

Ano, je to tak. Holky si tam plní školní povinnosti.

Jak se Ti samotnému líbí v Brně? Dojíždění do Jablonce je přeci jen přes velký kus republiky.

Je to náročné se vidět, ale proti Slovensku je to pohoda (dřívějšímu působišti, pozn.red.). Holky už za mnou jezdí i samy. Starší dcera má řidičák, případně jedou vlakem, což je pohodlné, můžou si odpočinout a učit se. Když tedy můžou, přijedou za mnou do Brna a nevynechají naše domácí zápasy. Po zápase pak jedeme domů všichni, protože máme většinou týmové volno. 

Čili vy se navštěvujete vzájemně. Holky navštěvují i tatínka v Brně.

Jasně. Jim se v Brně líbí, je to hezké město. Jsou akční a poznají i jinou část republiky. Samozřejmě by byly radši, kdybych byl někde poblíž, ale fotbalu fandí od malička a jsou na to zvyklé. 

A co děláš ve volném čase v Brně? Máš tu nějaké záliby?

Chodím třeba občas na Kometu, rád si jdu zacvičit, zaběhat a samozřejmě sleduji fotbal v televizi.

Poslední ligový duel proti Slavii, tam ses mohl cítit taky trochu jako doma, ne? Když jsi ještě nedávno působil u ženského týmu ve Slavii, ne? Navíc jsi byl vyhlášen Trenérem ženského kolektivu za rok 2025.

To se tak dá říct jen trochu, byl jsem tam vlastně spíš na kratší štaci. Zápas s Jabloncem je pro mě o dost cennější, protože tam přeci jen třicet let bydlím a dvacet let jsem tam hrál a trénoval.

Zato ostatní asistenti Vaniak a Lerch se na Slavii museli cítit o poznání víc jako doma, že?

To určitě, Vaňous si to užil – asi dvacet minut to fandění a pocty od fanoušků. A i Jirka Lerch tam odehrál kus života, takže ti na tom v Edenu byli určitě jinak než já (úsměv).