Brno je krásné a věřím, že půjdeme nahoru

Proč ses rozhodl připojit k Artisu Brno? Bylo to kvůli postupu do první ligy a novému projektu, nebo jsi měl i jiné nabídky?

Když jsem o Artisu slyšel poprvé, hned mě to zaujalo. Bylo to poté, co klub postoupil do první ligy, takže jsem cítil, že by to pro mě mohl být dobrý krok. Když jsem navíc mluvil s vedením, řekli mi, že o mě stáli, že mě už nějakou dobu sledují a váží si mých kvalit. Z klubu i jeho ambicí jsem měl velmi dobrý pocit. Bylo vidět, že vedení do něj chce vložit hodně úsilí a kvality, aby udělal další krok. Chtěl jsem být součástí téhle cesty. A také jsem slyšel, že česká liga je fyzicky náročná, což by mohlo vyhovovat mému hernímu stylu.

Měl jsi před příchodem nějakou zkušenost s českým fotbalem?

Ne přímo. Mám ale švédského kamaráda Davida Moberg Karlssona, který působil ve Spartě. Trochu jsem se ho vyptával na ligu i na život v Česku. Mluvil o zemi jen v dobrém a také si myslel, že by mi soutěž mohla sedět. To bylo v podstatě jediné, co jsem o českém fotbale před svým příchodem věděl.

Artis se o postupu do první ligy dozvěděl jen dva nebo tři týdny před startem soutěže. Bylo náročné přijít do týmu, který se na poslední chvíli výrazně proměnil?

Určitě to má svůj vliv. Já jsem dorazil asi den před zápasem v týdnu před startem ligy, Alexis přišel dokonce ve stejném týdnu, kdy soutěž začala. Bylo nás tedy hodně, kdo jsme přišli pozdě. Musíme se navzájem poznat a zároveň pracovat na herní stránce. Myslím ale, že jsme se adaptovali dobře. V každém tréninku i zápase se zlepšujeme, postupně se sehráváme a lépe chápeme, co po nás trenér chce. V prvních zápasech už byly dobré věci, zároveň ale víme, na čem musíme pracovat. Věřím, že to bude stále lepší.

Pomáhá Ti, že je tým mezinárodní a v kabině jsou hráči z různých zemí?

Samozřejmě je to plus, ale při rozhodování o přestupu to pro mě nebyl zásadní faktor. Ve fotbale se pohybuji dlouho a hrál jsem v různých týmech. V každém mužstvu jsou dobré osobnosti, ať už pocházejí odkudkoli. I kdyby tady byli jen čeští hráči, jsou to skvělí kluci. Všichni jsou velmi vstřícní a přátelští. Ve všech týmech, kde jsem působil, se mi podařilo do kolektivu zapadnout. Ve výsledku je to prostě skupina dobrých kluků, kteří hrají fotbal.

Měl jsi vedle Artisu i další nabídky?

Byly tam zajímavé možnosti, ale když jsem se dozvěděl o Artisu, byl to projekt, o kterém jsem byl nejvíc přesvědčený.

Loni jsi působil v nizozemském Excelsioru. Jaké pro Tebe bylo opustit Švédsko, kde jsi do té doby žil celý život?

Je to specifické. Přestěhovat se do jiné země, žít daleko od rodiny, přátel a každodenních rutin není jednoduché. Musíte se tomu přizpůsobit. Byl to ale rok, během kterého jsem se hodně naučil – nejen po fotbalové stránce, ale také o sobě a o životě obecně. Ve druhé polovině sezony jsem už nehrál tolik, jak bych si představoval, a proto jsem chtěl jít někam, kde budu nastupovat více. Když se aale na ten rok dívám zpětně, ničeho nelituji. Byla to velmi dobrá zkušenost.

V Eredivisii jsi nastupoval také proti Ajaxu, Feyenoordu nebo PSV. Co si z těchto zápasů odnášíš?

Byla to skvělá zkušenost. Kvalitu samozřejmě vidíte v televizi, ale když stojíte přímo na hřišti proti těmto týmům, všimnete si všech drobných detailů, které jejich hráče dělají tak dobrými. Proti PSV byli například velmi dobří Ismael Saibari nebo Joey Veerman. Výborný byl také Ivan Perišić. V Nizozemsku jsem narazil na spoustu kvalitních hráčů. Navíc je tam obrovský zájem o fotbal, stadiony bývají každý týden plné a atmosféra je výborná.

Ve Švédsku jsi prošel Degerfors a následně IFK Göteborg. Jak moc Tě působení v Göteborgu posunulo?

Hodně. IFK je historicky opravdu velký klub. Má velký stadion, který bývá vyprodaný, chodí zhruba 17 tisíc lidí. Když tam hrajete a procházíte se po městě, lidé vás poznávají. Zároveň je to prostředí, které vás naučí zvládat tlak. Když se daří, hraje se snadno. Když se ale nedaří a máte před sebou vyprodaný stadion se zklamanými fanoušky, je mnohem těžší zůstat odvážný a pokračovat ve své hře. I když jsme v tabulce neskončili tak dobře, jak jsme chtěli, byly to pro mě dva a půl velmi dobrého roku.

Vyhovuje Ti tlak, který ve velkých klubech panuje?

Řekl bych, že ano. Když hrajete před plným stadionem a cítíte ten hluk, je to jiný druh adrenalinu. Fanoušci prožívají každý moment a každý souboj. Je výjimečné hrát před takovou atmosférou a já si to velmi užívám.

V Göteborgu jsi měl možnost hrát také po boku Marcuse Berga nebo Oscara Wendta. Co sis od tak zkušených hráčů vzal?

Oba mají za sebou velké kariéry, hráli za reprezentaci a vždycky jste je sledoval a vzhlížel k nim. Když pak máte možnost s nimi sdílet šatnu, je to výjimečné. Oba jsou skvělí lidé a špičkoví profesionálové. Snažíte se vstřebat co nejvíce z jejich zkušeností. Dávat vám rady jim nedělalo problém, ale hodně se učíte už jen tím, jak se každý den chovají. Dnes je považuji za dobré přátele a měl jsem štěstí, že jsem s nimi mohl hrát.

Jak se Ti žije v Brně po necelých dvou měsících?

Moc se nám tady líbí. S přítelkyní Matildou jsme si vybrali bydlení v centru Brna, které už máme hodně prochozené. Je nám tady opravdu příjemně. Brno už známe celkem obstojně a zatím si život tady opravdu užíváme. Je to krásné město, hlavně kvůli množství starých budov. Centrum má velmi příjemnou a útulnou atmosféru, jsou tady obchody, kavárny i restaurace. A zároveň je Brno poměrně klidné. Když jsme bydleli poblíž Rotterdamu, bylo to mnohem rušnější.

A jak bys zatím zhodnotil své působení po fotbalové stránce v Artisu?

Všechno se teprve dává dohromady. Přišlo hodně nových hráčů, takže stále hledáme určitou chemii a symbiózu. Myslím ale, že je to zápas od zápasu lepší a je to poznat i na trávníku. Zaznamenali jsme první výhru, od které bychom se určitě chtěli odrazit. Já sám se sebou ale nejsem zcela spokojený. Určitě můžu hrát ještě lépe. Věřím, že až se všichni sehrajeme a zlepší se i moje individuální výkonnost, půjdeme nahoru. O tom jsem přesvědčený.

Nyní nastupuješ jako defenzivní záložník. Nebyl jsi ale dříve spíše ofenzivním hráčem?

Když jsem byl mladší, hrával jsem na levém křídle. To mi bylo asi dvanáct až čtrnáct let. Kolem čtrnácti, patnácti a šestnácti let jsem se začal přesouvat do středu hřiště. Pak už se přirozeně vyvinulo, že jsem střední záložník, typ hráče na pozici šest nebo osm.

V roce 2024 ses dostal do širšího reprezentačního výběru Švédska. Je Tvým cílem jednou nastoupit za seniorský národní tým?

Samozřejmě. Ve Švédsku máme lednové reprezentační turné pro hráče, kteří jsou těsně pod úrovní hlavního národního týmu. Pro mě bylo velkou ctí se ho zúčastnit. Ukazuje to, že o vás reprezentace ví a sleduje vás. Mým velkým snem samozřejmě je jednou nastoupit za hlavní švédský národní tým a reprezentovat svou zemi. To by bylo opravdu úžasné.

A co děláš ve volném čase, když zrovna nehraješ fotbal?

Není toho zase tolik. Rád trávím čas s přítelkyní a kamarády. Občas hrajeme golf, to je asi můj hlavní koníček mimo fotbal. Jinak si prostě užívám volno. Ale hlavně je to golf a samozřejmě fotbal – toho je v mém životě opravdu hodně.